Standardní zvonění budíku nebo telefonu nemůže být ochrannou známkou EU

V roce 2014 brazilská společnosti Globo Comunicação e Participações požádala EUIPO (Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, dříve OHIM) o zápis výše uvedeného zvukového označení zejména pro nosiče šíření informací elektronicky, ústně nebo televizním vysíláním (například aplikace pro tablety a smartphony) ve formě hudebních not na notové osnově. Označení bylo určeno hlavně k používání jako zvonění budíku nebo telefonu.

EUIPO odmítl toto označení zapsat jako unijní ochrannou známku z důvodu nedostatku jeho rozlišovací způsobilosti. EUIPO zejména uvedl, že přihlašovanou ochrannou známku představuje všední a běžné zvonění, jehož si obecně spotřebitel nepovšimne a nezapamatuje si jej.

Společnost Globo Comunicação e Participações se obrátila na Tribunál Evropské unie, aby dosáhla zrušení tohoto rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 13.9.201  Tribunál potvrdil rozhodnutí EUIPO a zamítl žalobu Globo Comunicação e Participações.

Tribunál nejprve připomněl, že zvuky mohou tvořit ochrannou známku za podmínky, že mohou být předmětem grafického ztvárnění, jak tomu je v této věci, neboť přihlašovaná ochranná známka je znázorněna ve formě hudebních not na notové osnově, doprovázené klíčem, pomlkami a alteracemi.

Tribunál má kromě toho za to, že přihlašovaná ochranná známka bude širokou veřejností vnímána jako pouhá funkce příslušných výrobků a služeb, a nikoli jako označení jejich obchodního původu. Jedná se totiž o „běžné“ zvonění, jímž je vybaven každý elektronický přístroj s odpočítáváním času nebo každý telefonní přístroj, takže veřejnost nebude bez předchozí znalosti schopna identifikovat toto zvonění jako označení, že výrobky a služby pocházejí od společnosti Globo Comunicação e Participações. Vzhledem k tomu, že přihlašovaná ochranná známka představuje zvonění budíku nebo telefonu, které nevykazuje žádnou inherentní vlastnost, která by byla odlišná od opakování noty, jež ji tvoří (dvě noty gis) a jež by umožnila rozlišit něco jiného než toto zvonění budíku nebo telefonu, Tribunál z toho vyvodil, že obecně projde bez povšimnutí a spotřebitel si ji nezapamatuje.

Jelikož přihlašovaná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost, Tribunál z toho vyvodil, že se EUIPO nedopustil nesprávného posouzení tím, že ji odmítl zapsat.

Závěr:

Výkladem a contrario lze z daného rozsudku dovodit, že zvonění, které bude nestandardní, zvláštní, originální, novinkou, bude možné úspěšně zaregistrovat.

Sledovat judikaturu EU ohledně ochranných známek zvukových je velmi přínosné a doporučujeme to. V České republice totiž dosud nebyla podána žádná přihláška na zvukovou ochrannou známku. I když důvody chápeme, je dobré připomenout, že podání přihlášky na zvukovou ochrannou známku český zákon zná a umožňuje.

 

Zdroj: rozsudek Tribunálu Evropské unie ve věci T-408/15 ze dne 13.9.2016